Uvězněni v obci ...

Takové malé zamyšlení - Kam se můžeme bezpečně dostat pěšky, na kole nebo s kočárkem?

Po zhodnocení není odpověď příliš radostná – není toho mnoho. V řadě případů je jedinou možností, jak se bezpečně dostat tam, kam potřebujeme, automobil. A to přece není správně. Někteří z nás jsou ještě příliš mladí na to, aby mohli řídit, jiní už naopak ve vyšším věku řídit nemohou nebo nechtějí.

Na všechny strany nám podél silnic chybí alespoň širší zpevněná krajnice. Ještě lepší by byl chodník a úplně nejlepší samostatná cesta pro pěší a cyklisty.

Jaké obavy musíme mít, když naše děti řeknou, že vyrazí k lesu, a my víme, jaká doprava a jakou rychlostí po okolních silnicích jezdí?

Lidé z horní části obce často chodí do lesa směrem na Hradečno – na houby, na procházku nebo si zaběhat. Jenže nejdříve musí urazit kus cesty po silnici, kde není pořádně kam uhnout a člověk se snadno může ocitnout ve škarpě. A co teprve výlet s kočárkem nebo s dětmi po boku…

Prakticky každá silnice, která opouští obec, je bez prostoru pro chodce, cyklistu nebo kočárek. Bezpečně se po ní mnohdy nedá jít ani za běžného provozu, natož v noci nebo za našich poměrně častých mlh.

Směrem na Srby vede cesta, kterou poměrně často využívají pěší a cyklisté jako spojení dál do okolí – například na cyklotrasy směrem na Tuchlovice a Kladno. Tahle cesta už dnes lidem přirozeně slouží jako pěší/cyklistické propojení, jen k tomu není bezpečně uzpůsobená. Cesta není příliš široká a při větším provozu není pro pěší ani cyklisty příjemné se po ní pohybovat. A když se někde v okolí uzavře silnice a část dopravy se přesune právě sem, situace je ještě horší. Člověk pak jde nebo jede na kole a musí mít oči i uši neustále otevřené. 

Nová pěší a cyklotrasa na Čelechovice je hezká a ukazuje, že to jde. Kdyby podobných cest bylo více i dalšími směry z obce, bylo by to pro nás všechny příjemnější a hlavně bezpečnější.

Mohli bychom více chodit, jezdit na kole, sportovat. Vyrazit jednou cestou tam, projít les a jinou cestou se vrátit. Nemuset kvůli obyčejné procházce sedat do auta.

A možná by takové cesty přinesly i další možnosti. Mohla by vzniknout místa, kde se člověk na trase zastaví, posedí a občerství. Pro místní by to zase mohla být příležitost k drobnému podnikání.

Směrem k Libušínu, tam, kde je uprostřed polí snad koncová stanice dráhy, podle dostupných informací vzniká malé muzeum vlaků. I to by mohlo být zajímavým cílem nebo zastávkou na cestě do Libušína. Zároveň by se tím mohla lépe propojit naše poněkud odlehlejší skupina domů v Kačici se zbytkem obce a okolím.

Možná bychom tedy neměli přemýšlet jen o tom, jak dostat auta bezpečněji z bodu A do bodu B. Měli bychom přemýšlet také o tom, jak umožnit lidem, aby se po okolí mohli bezpečně pohybovat bez auta.

Protože obec není jen to, co je uvnitř jejích hranic. Je to i její okolí, lesy, sousední obce a cesty, které nás s nimi spojují.

Miloš